1. |
známý ulice
03:30
|
|||
|
na vině je jenom čas
ten vyhání mě pryč z domu
jsou bledý známý ulice
jsou šedý od betonu
jeden každej panel
chci za náhrobní kámen
chci na smrtelný posteli
mačkat zvonky beze jmen
a už dávno cizí lidi
stavěj základny na tvejch územích
na výspách vztahů
s pečetí z papíru
tam, kdes řval po nocích
běhal si, bouřil ses
a nekonec ztich
ale pamatuješ na draky
i na dřevěný sáně
na odřený tapety
a vlny ve vaně
na izolaci v okně
a na puding a těstoviny
co na jazyku chutnaj stejně
ale jsou úplně jiný
|
||||
2. |
tramvaj 29
04:15
|
|||
|
hlavou o zeď
jak gumovej míč
pro přístup bez bariér
nohy mi slouží
ale mluvidla ne
a vykoupením je
cigareta pro bezdomovce
jsem poslušná ovce
klimatu tvýho města
a usínat v autobusech
nedokážu přestat
a ani stopa po mementu
valit kámen už není kam
a dávno nevím, jestli doma jsem tu
výpady do tmy podnikám
moje mladá hlava stará je
dva měsíce daly deset let
přepočítávám pražský tramvaje
a učím se je nazpaměť
ale dvojka mi pořád chybí
dvojka mi pořád chybí
(a dvacet devítka je temnej fantom...)
a ani stopa po mementu
valit kámen už není kam
dávno nevím, jestli doma jsem tu
výpady do tmy podnikám
dvacetdevítka je temnej fantom
(není kudy a není kam)
dvacetdevítka je temnej fantom
(na sedačce z plastu usínám)
|
||||
3. |
žádnej střed
04:04
|
|||
|
satisfakci hned
za pár špatnejch dnů
za dvoustý naposled
za období bez názvů
jsme medici, ne střelci
spletli jsme si sféru
jsme oběti pod pásama
citovýho buldozeru
mraky frází pro jiný a Tobě jenom nářky
není žádnej střed, ale stejně jsme v něm
zasloužíš všechno, nebo vůbec nic
není žádnej střed, ale jsme v něm
na dobrovolnou hanbu
stoupám si za rozhořčení
z nekoupenejch hraček
z dárků, který neocením
už se dávno omrzel
vzdor druhej i třetí
už bez kamenů pod oknem
slyším jenom křik mejch dětí
těch co by mohly
těch co by měly
|
||||
4. |
na sadech
03:42
|
|||
|
už se dní
a přátelé
ze zásady poslední
vzdorně leží na zádech
v půli dne
dopouští se
skety v řadě po jedné
násilí na sadech
a já to nechtěl
ale stromy hoří
i s monogramy na kmenech
a ráno
se pahýly z dýmu noří
celé v černých písmenech
odzněla
domorodá vřava
a vločky popela
obletují jabloně
zapadá
uhyne a vzejde znovu
zahrada
po dešťové sezóně
a já to nechtěl
ale stromy hoří
i s monogramy na kmenech
a ráno
se pahýly z dýmu noří
celé v černých písmenech
už se dní
a přátelé
sklízí stromy poslední
je ráno na sadech
v půli dne
odjíždí káry
v řadě po jedné
je prázdno na sadech
|
||||
If you like břit, you may also like:
Sorry I'm So Sensitive
by Bea Stewart
The second EP from Northern Irish singer-songwriter Bea Stewart runs from gentle folk to pillowy pop ballads, all perfectly executed.
go to album
Michelle Stodart’s folk music captures hope in melancholy, addressing the transformational aspects of the most challenging times.
go to album
Veneer (20th Anniversary Deluxe Edition)
by José González
featured on Bandcamp Radio Aug 29, 2023
go to album
Once Upon A Time In Montréal
by Murray A. Lightburn
The folk artist explores grief through these smooth and soulful tracks.
go to album
Our Blood Is Red
by Luke James Williams
Emotive acoustic balladry from this UK musician with heart on sleeve and hushed arrangements.
go to album
Oakland singer-songwriter honors her Haitian heritage with five R&B spirituals overflowing with radiance, fueled by her soft, angelic voice.
go to album
The tender UK psych folk on “Continuum” explores motherhood through song.
go to album
